Hvězdná velikost

12. března 2008 v 17:46 | Pavel Smrčiak |  vesmír

Hvězdná velikost

Hvězdná velikost (zdánlivá magnituda, zdánlivá hvězdná velikost, zdánlivá jasnost, symbol mag nebo m) je fotometrická veličina, označovaná m, používaná v astronomii, která udává jasnost objektu (světelného zdroje) na obloze. Její hodnota představuje zdánlivou, tedy subjektivně vnímanou nebo přístrojem detekovanou, jasnost hvězdy. Hodnota hvězdné velikosti nemá nic společného se skutečnými rozměry hvězdy či jiného nebeského objektu. Pro porovnání skutečných jasností hvězd se používá absolutní hvězdná velikost (viz dále).
Historie a definice
Starověká astronomie (astronom Hipparchus v 2. století př. n. l.) zavedla hrubé rozdělení hvězd podle jasnosti do šesti skupin, zvaných třídy: nejjasnější 1. mag, nejslabší 6. mag. Z tohoto rozdělení v roce 1854 vyšel Norman Robert Pogson a vytvořil matematický předpis pro obecnou jednotku jasnosti. Tato jednotka vychází z Weber-Fechnerova psychofyzikálního zákona, který říká, že mění-li se fyzikální podněty působící na naše smysly řadou geometrickou, vnímáme jejich změnu řadou aritmetickou. (Tento zákon se týká zvuku, osvětlení nebo odhadu hmotnosti.) Magnituda je proto logaritmická jednotka, u které platí, že 1 mag rozdílu jasnosti odpovídá jasnostem v poměru 2,512:1 (tzv. Pogsonův poměr). Tento poměr byl zvolen tak, že hvězdy lišící se o 5 mag mají vzájemný poměr jasností 1:100, čímž se zhruba dodržuje starověký význam magnitudy. Je třeba upozornit, že v souladu s tímto historickým významem znamená vyšší magnituda nižší jasnost hvězdy.
Rozdíl hvězdných velikostí dvou hvězd m1 − m2 je tedy definován pomocí tzv. Pogsonovy rovnice
m1 − m2 = −2,5 log10(I1/I2),
kde I1 a I2 jsou hustoty světelného toku (množství světla dopadajících na jednotku plochy za jednotku času) dopadajícího na lidské oko nebo čidlo přístroje ze dvou srovnávaných hvězd. Hvězdná velikost m libovolné hvězdy je tedy rovna
m = −2,5 log1(I/I0),
kde I0 je hustota světelného toku hvězdy, které byla definitoricky přiřčena hvězdná velikost 0m. Původně byly hvězdné velikosti kalibrovány podle vybraných hvězd v okolí severního světového pólu (tzv. severní polární posloupnost).

Hvězdné velikosti nejslabších pozorovatelných objektů
Lidské oko by v ideálním případě dokonale tmavého pozadí (kterého se v praxi nedosáhne) mělo být schopno registrovat hvězdy maximálně 8. až 9. mag. V praxi jsou okem bez dalekohledu viditelné objekty o hvězdné velikosti asi 6. magnitudy (6m). Nejslabší hvězdy viditelné Hubbleovým vesmírným dalekohledem mají hvězdnou velikost 30m.
Absolutní hvězdná velikost
Je zřejmé, že kromě skutečné svítivosti hvězdy, dané jejími fyzikálními vlastnostmi, má na hodnotu hvězdné velikosti vliv také její vzdálenost od Země. Proto se kromě této (tzv. zdánlivé, nespr. relativní) zavádí také tzv. absolutní hvězdná velikost, která uvádí hvězdnou velikost, kterou by hvězda měla, pokud by byla ve vzdálenosti 10 parseků. Absolutní hvězdná velikost tak závisí pouze na skutečné svítivosti hvězdy.
Závislost na vlnové délce
V době zavedení této veličiny do astronomické praxe, v 19. století, byly hvězdné velikosti určovány na základě srovnávání vjemu, kterým působily obrazy hvězd na lidské oko při pozorování v dalekohledu. Dnes takto určovanou veličinu nazýváme vizuální hvězdnou velikostí a její symbol doplňujeme indexem v (mv, odvozeno od angl. visual). Stanovujeme-li ji na podkladě fotografií hvězdných objektů, označujeme ji jako fotografickou a značíme mph (photographic); použijeme-li speciální fotografický materiál, se spektrální citlivostí podobnou citlivosti lidského oka, značíme ji mpv (photovisual).
Přístroji se dá měřit hvězdná velikost ve vybraných spektrálních oborech. Nejčastěji se měří v kombinaci tří pásem, a to v ultrafialovém oboru při vlnové délce 350 nm (symbol veličiny mU nebo U), ve viditelné oblasti při 435 nm (modrá barva, mB nebo B) a při 555 nm (žlutozelená barva, u které je maximum citlivosti lidského oka, mV nebo V). Pro hvězdy spektrální třídy A0 jsou si všechny tyto veličiny právě (definitoricky) rovny. Současné stanovení těchto tří veličin napovídá o povrchové teplotě dané hvězdy; čím jsou rozdíly B−V a U−B větší (pozitivnější), tím jsou povrchové teploty daných hvězd nižší a naopak.
Nejjasnější objekty na obloze
ObjektHvězdná velikostVzdálenost
(ly)
zdánliváabsolutní
Slunce−26,6 4,8 1,5×10−5
Měsíc v úplňku−12,6 --
Záblesk družice−8,0 -Stovky km
Venuše−4,4 --
Jupiter−2,8 --
Sírius A−1,461,4 9
Canopus−0,72−2,5 310
Alfa Centauri A−0,274,374
Arcturus−0,040,1 36
Vega0,030,5 26
Capella0,080,4 41
Rigel A0,12−7,0 900
Procyon A0,382,6811
Achernar0,46−2,77144
Betelgeuze0,50−7,2 1500
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paja paja | 5. června 2008 v 10:05 | Reagovat

je to super blog.moc se mi tu líbí

2 Smithe98 Smithe98 | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 21:12 | Reagovat

Woah! I'm really loving the templatetheme of this website. It's simple, yet effective. A lot of times it's hard to get that perfect balance between usability and visual appeal. I must say you have done a great job with this. In addition, the blog loads super quick for me on Firefox. Excellent Blog! kaagebkeddbbgcdb

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama