Slunce

19. září 2007 v 11:25 | pavel |  vesmír
Slunce:vzniklo asi před 4,6 miliardami let, Od svého zrození spotřebovalo asi polovinu vodíku ve svém jádře a bude svítit ještě přibližně 7 miliard let(přestože jeho jasnost se do té doby přibližně dvakrát zvýší) Ale jednou konečně Slunce všechno své vodíkové palivo spálí, což povede k radikálním změnám, které - podle hvězdných měřítek zcela banálně - budou příčinou totální destrukce Země a jiných planet (a pravděpodobně povedou ke vzniku planetární mlhoviny). Slunce se v současnosti skládá z 75% vodíku a 25% hélia co do hmotnosti (poměr 92,1% vodíkových a 7,8% héliových atomů). Všechny ostatní složky ("kovy") tvoří jen 0,1% hmotnosti. Tento stav se pomalu mění - podle toho, jak Slunce přeměňuje ve svém jádru vodík na hélium.Slunce bylo personifikováno v mnoha mytologiích na celém světě. Řekové je nazývali Hélios, Římané pak Sol.Stejně jako všechny hvězdy hlavní posloupnosti i Slunce září díky termonukleárním reakcím v jádře. Povrch se neustále mění, vznikají a zanikají sluneční skvrny, protuberance, erupce i jiné sluneční útvary. Slunce ovlivňuje ostatní tělesa Sluneční soustavy nejen gravitačně, ale i zářením v širokém spektru vlnových délek, magnetickým polem i proudem nabitých částic. Magnetické pole Slunce je velmi silné (podle pozemských měřítek) a velmi komplikované. Magnetosféra Slunce (známá též jako heliosféra) sahá až za oběžnou dráhu Pluta.
Slunce je ústřední těleso Sluneční soustavy, které dodává naprostou většinu energie. Je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy G2, jedna z více než 100 miliard hvězd v naší galaxii.
Slunce je zdaleka nejjasnějším objektem v Sluneční soustavě. Tvoří více než 99,8% celkové hmotnosti slunečního systému (Jupiter tvoří většinu zbytku).
Vnější vrstvy Slunce vykazují rozdílnou rotaci: na rovníku rotuje povrch jednou za 25,4 dne, poblíž pólů za víc než 36 dní. Tyto rozdíly jsou dány tím, že Slunce není na rozdíl od Země pevné těleso. Podobné efekty je možno pozorovat i u plynných obalů planet. Rozdílná rotace značně zasahuje i vnitřní vrstvy Slunce, ale sluneční jádro se otáčí jako pevné těleso. Slunce je koule žhavých plynů o průměru 1,4 miliónu km. Žluté sluneční světlo pochází z asi 500 km silné vrstvy v atmosféře, která se nazývá fotosféra. Teplota fotosféry se odhaduje na 5500 °C. Povrch Slunce není celistvý, ale bublinkovitý. Tato pěna se nazývá granulace a lze ji spatřit v dalekohledech. Pěnovitou trukturu povrchu způsobují vzestupné proudy, které vynášejí zářivou energii ze spodních vrstev atmosféry. V roce 1960 vědci odhalili, že se Sluneční povrch stále pohybuje nahoru a dolů zhruba každých 5 minut. Povrch Slunce není v klidu. Stále se z něj uvolňují velké množství hmoty, které buď dopadá zpět na povrch Slunce nebo explodují do vesmíru. Tyto jazyky sluneční hmoty trčí daleko od povrchu nebo vytvářejí mohutné oblouky. Nazývají se protuberance. Malé tryskové proudy zvané spikule vystřelují do výše až 10 000 km a rychle padají zpět. Zdá se, že spikule jsou spojeny se silným magnetickým polem.
Sluneční skvrny:Na povrchu Slunce můžeme pozorovat tmavé skvrny. Poprvé je pozorovali staří Číňané již před 2000 lety. Domnívali se však, že jde o skvrny v atmosféře Země. Roku 1610 použil dalekohled k pozorování slunečních skvrn a dokázal, že se nacházejí na povrchu Slunce. Učinil také mnoho důležitých objevů. Například zjistil, že se skvrny pohybují a mění svůj tvar. Sluneční skvrny jsou způsobeny magnetickým polem, které občas znemožní přílivu tepla se dostat na povrch Slunce. Dokonce i teplota oblastí slunečních skvrn je nižší: 4000 °C. Sluneční skvrny se objevují ve dvojicích. Jedna s druhou dokončují smyčku magnetického pole. Počet slunečních skvrn se mění přibližně po 11 letech. Nazývá se sluneční cyklus. První skvrny nového cyklu se objevují blízko pólů. Během dalších let se skvrny posouvají k rovníku a neustále jich přibývá. Toto stádium se nazývá sluneční maximum. Celý cyklus je pravděpodobně způsoben nepravidelným otáčením Slunce.
Podmínky ve slunečním jádru:přibližně vnitřních 25% jeho poloměru jsou extrémní. Povrchová teplota činní 5500 °C, ve středu Slunce však dosahuje 14 miliónů stupňů.tlak je 250 miliard atmosfér. Plyny v jádru jsou stlačeny tak, že mají 150krát větší hustotu než voda.
Energie vyzářená Sluncem (386 miliard megawattů) je produktem termonukleární reakce v jádru. Každou sekundu je přeměněno 700 miliónů tun vodíku na 695 miliónů tun hélia a 5 miliónů tun energie ve formě záření gama. Jak postupuje směrem k povrchu, je energie postupně absorbována a znovu vyzařována za nižších a nižších teplot, takže v okamžiku, kdy dosáhne povrchu, je z ní primárně viditelné světlo. Nad fotosférou se nachází další, tenčí vrstva, známá jako chromosféra.
Nejvyšší vrstva, nad chromosférou, se nazývá koróna. Ta se rozpíná na milióny kilometrů do vesmíru, ale je viditelná pouze při zatmění Slunce. Teploty v koróně jsou přes 1 milión Kelvinů. Výkon Slunce není zcela konstantní, stejně jako aktivita slunečních skvrn. Ve druhé polovině 17. století byla perioda velmi nízké aktivity slunečních skvrn, tzv. Maunderovo minimum. To se shodovalo s abnormálně chladným obdobím v severní Evropě někdy nazývaném jako "malá doba ledová". od doby utváření Sluneční soustavy se výkon Slunce zvýšil zhruba o 40%.
Jako přívažek k teplu a světlu vyzařuje Slunce také řídký proud nabitých částic (většinou elektrony a protony) známý jako sluneční vítr, který se šíří slunečním systémem rychlostí kolem 450 km/s. Sluneční vítr a částice s vyšší energií vystřelované Sluncem mohou přinést dramatické poruchy na Zemi - od zhoršení radiového signálu až po krásnou polární záři. Nejnovější data ze sondy Ulysses ukazují, že sluneční vítr z proudů kolem polárních oblastí Slunce je emitován rychlostí téměř dvojnásobnou (750 km/s) než z níže (blíž rovníku) položených regionů. Rovněž složení slunečního větru z polárních oblastí je rozdílné - a přitom se magnetické pole Slunce jeví být rovnoměrné. Sluneční vítr má také velký vliv na ohony komet a měřitelně ovlivňuje i trajektorii vesmírných lodí a sond.
Oběžnice Slunce :Existuje devět planet a velké množství dalších, menších těles, která obíhají Slunce. (Která tělesa ovšem mohou být klasifikována jako planety, to je stále zdrojem mnoha kontroverzí, jejichž podstatou je jenom spor o správnou definici)
Přechod Merkuru přes Slunce: začne dotykem okrajů obou těles. Bude se jevit jako malá skvrnka, která se bude pomalu pohybovat přes sluneční disk. Protne ho zhruba v jedné osmině průměru od horního okraje. Jde o poměrně vzácný úkaz. Přechodů Merkuru přes Slunce, kdy jde vlastně o částečně zatmění, lze napočítat průměrně 13 za století. Z téhož místa na Zemi je možné jich spatřit zhruba polovinu. Naposled bylo možné úkaz v Česku pozorovat celý 10.listopad 1973 a jeho závěrečnou část těsně po východu Slunce 13.listopadu 1986. Příští bude 9.května 2016.
Zatmění slunce:Měsíční stín se naší planety poprvé dotkne v oblasti Arabského poloostrova u Perského zálivu. Poté se postupně rozšíří prakticky do celé Evropy, severní Asie, Arktidy, severních oblastí Kanady a také do Aljašky. Posledním místem odkud bude zatmění Slunce viditelné se stanou chladné vody severního Pacifiku, nedaleko Aleutských ostrovů. Měsíční stín v těchto místech opustí Zemi.
víte že:Do určité vzdálenosti platí:čím blíže slunci,tím nižší teplota(pouze do určité vzdálenosti!!!!!)
víte že:Existují i slunce do kterých by se našě sluneční soustava vešla i dvacet krát
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama